(Originál je lepší, ale on má hrozně klidný hlas a při týhle verzi se mi nechce brečet*.*)
Ahoj prdci, zase vác du otravovat svýma kecama... :D
Bude to asi trochu víc lirycky napsaný, ale aspoň si to dobře představíte, co se se mnou děje, protože to podle mě už není normální, chovám se jak nějakej shaman xD
Šla jsem po pláži.
Bylo něco po jedný a slunce neskutečně pražilo na zlatý písek, moje záda... Bylo strašný vedro.
Koukám se tak na Katku (brachova přitelkyně) jak skáče po písku jako kamzík, začel to dělat i táta s bráchou.
Ten písek pálil. Fakt neskutečně a já jsem stála a uprostřed pláže na tom rozpáleným písku a všichni na mě koukali jak na debila ale já jsem se prostě nemohla pohnout, jak se mi to zalíbilo.
Ne ta bolest, že jsem si myslela, že mi to propaluje chodidla, ale ten pocit.
To že přemáhám sama sebe abych neutekl do stínu, nebo se ty nohy opláchnout ve studené vodě.
Brácha na mě po tom, co jsem z písku přišla v klidu do baru u moře - koukal jako na debila.
Za prvé proto, že jsem těch několik minut stála na rozpálené "plotýnce", ale taky proto, že já od toho písku byla ABSOLUTNĚ CELÁ!:DD
Písek jsem měla nalepený na nohou, takže to vypadalo, jako bych byla mumie co vstala z pyramidy pod tunami písku.
Jak mě brácha nazval? ,,Čau písečná ženo"
což mi vlastně docela zalichotilo, jsem žena Gaary? Postavy která existuje jenom v mích snech? Tak dobře no xD
Pak jsem šla do moře, kde jsem se rochnila s meduzama, jedna mě žahla (svině jedna xD)
A já si začala říkat, co mě a tý vodě vlastně tak přitahuje, protože já tam nebyla kvuli moři, já se moře bojím... mě tam táhla ta průzačně čistá voda. Ledová, smivající ze mě všechen ten písek, který se mi v podobě mořského bahna nalepoval v hloubkách na chodidla, a léčil mi je z těch pěti minut, kdy jsem měla v mozku zkrat a necítila tak silně jak to pálí.
Proč se mi ta voda líbila? Připadala jsem si, jako bych létala.
A to já jsem vždycky chtěla.
Přišla jsem domů a zavřela oči.
Předmnou se jako vždy protahovali různé fialové tvary ale pak jsem z ničeho nic otevřela prudce oči a v ten samý moment se pokazil kotel na ohřívání vody v koupelně. Věděla jsem to z důvodu, že z něj začlo silně a hlasitě kapat voda... divná náhoda, ale co se v tomhle světě neděje?:D
Prostě jsem nějaká divná, víc o všem přemýšlím a vlastně nemám o čem.
Jdu po ulici a začnu z ničeho nic brečet. Vlastně to není pláč. Potačuju ho na to až moc dobře...
Ale vím, že to není "pubertální období" to u mě vypadá dost jinak..
Takže teď jdu všechny ty otázky vypsat do "Bet citů není život" :D
Mějte se tu prdci:-*












ja radšej nie xDD a kawai dess