Trošku delší díl...:D kopčim to z wordu takžeeee xD

,,Annie! Je tu Vanessa!!" Znovu mě volala máma.
,,Jdu!"Vypnula jsem si počítač a oblékla si svojí šedivou mikinu.
Vanessa přišla, jak slíbila. Bála jsem se že bude ze včerejška naštvaná, opak byl pravdou.
Naštěstí.
,,Tak jsi připravená?"otočila se na mě, když jsem prošla dveřmi. V puse měla narvaný čokoládový koláček.,,Mimochodem, ty sušenky jsou fakt výborný paní Daltnová"otočila se na Karin a zpříma se narovnala. ,,Musíte mi dát recept."Mamka jen kývla hlavou. Zavzpomínala jsem na včerejší večer s Lejlou. Celou dobu jsme byli venku…asi do půl dvanácté, pak přijela máma.
,,Annie máš všechno? Peníze?"chytla mě za rameno maminka. Koukala jsem se jí do očí, bylo to jako bych se koukala do očí našeho psa. Její dlouhou ofinu si narovnala za uši a skousla spodní ret.
,,Ano mamy, mám všechno. Neboj se"Dala jsem Vanesse znamení aby šla, šla jsem hned za ní.
,,Doufám že máš dost peněz, Annie"zasmála se a nastartovala svůj červenošedý skútr.,,Nandej si helmu!" Podala mi krásnou lesklou tmavě oranžovou helmu. Zapnula jsem si jí.
Měla jsem docela strach. Nikdy před tím jsem na tom neseděla, takže to bylo celkem pochopitelné…nebo ne?
,,Jeďte opatrně holky!"mávala nám ještě maminka. Pak už náš domeček zmizel úplně. Pevně jsem svírala Vanessin štíhlý pas, divila jsem se, že se nedusí. Měla celkem tvrdé břicho, teda vypracované. Rychle jsme sjely příjezdový kopec a už jsme prudce zatáčely u domu Emily.
***
,,Potřebuješ minimálně sedmnáct sešitů"vyvalila jsem na Vanessu oči.
,,Ehm, proč to-"
,,Matematika, fyzika, chemie, biologie, dějiny, dějiny umění, zeměpis, německý jazyk, angličtina, španělština, čeština, 4 volitelné předměty, asi je to všechno."Usmála se na mě, její bílé zářivé zuby mě oslepily.Přepočítala jsem si všechny ty předměty ještě jednou, měla pravdu…minimálně sedmnáct sešitů. Ale budu tam chodit už jen dva měsíce, nebo ne?
,,Vanesso, pověz mi něco o té škole" vybídla jsem jí, zatím co jsem hledala linkovaný sešit o velikosti A5.
,,No, Annie…podle mě se ti tam bude líbit…"odmlčela se.
,,Ale?"
,,Budeš ve třídě s Emily."Vzdychla jsem, další bolest? Samozřejmě, naložte mi jí kolik chcete. Ale ne, takhle se na to koukat nemůžu. Vždyť to může být v pořádku, třeba budeme zase kamarádky, třeba… Hrábla jsem do horní poličky v papírnictví pro tři tužky, každou jinak očíslovanou, gumu a propisky.
,,Jo, to je fajn…"polkla jsem. Ale je to fajn. Klid, pohoda…opakovala jsem si v duchu.,,Dobře…a s kým ještě?" ptala jsem se v naději že bych se v té třídě aspoň s někým bavila.
,,Myslím že s Viktorii, Natali, Rolfem a-"
,,S Rolfem?"v očích mi muselo zajiskřit, protože Vanessa nadzvedla jedno obočí a měřila si mě pohledem.
,,Jo, s Rolfem"nepochopila mou reakci. Rolf, krásný kluk! Fakt moc hezký a s mým štěstím jsme byli dlouholetí kamarádi. Samozřejmě že kratší dobu než s Emily, ale stejně dlouhou dobu jsem se s ním neviděla. V podstatě s nikým, koho jsem tu znala. Natali, vždycky vypadala dobře ale jak vypadá teď? To fakt nevím.,,Pak ještě asi s holkama o kterých ti možná Emily vyprávěla…s Mabel a Rozálii, taky se Zoe, Kornélií"podivně se zatvářila, nemohla jsem vědět proč, protože tu holku ještě neznám.,,Arturem, Markem, Jakubem dalšíma…"hodila rukama kolem sebe, ozvala se rána. Vanessa ztuhla a otočila se za zvukem.
,,Sakra!" Když konečně ustoupila uviděla jsem na zemi skleněné střípky.
,,Šikulko"zasmála jsem se. Pocítila jsem na svých zádech něčí oči.
,,Co se tady děje?" Objevil se za mnou chlap jako hora, zkřížené ruce, knírek a krátké hnědé vlasy. Majitel obchodu, zřejmě. Kousla jsem se do rtu.
,,Já jsem se otočila a narazila jsem do regálu, ta váza byla na krajíčku poličky a spadla" lhát uměla Vanessa dobře. Zčervenala jsem. ,,Omlouvám se, kolik stála?"
,,To nechte bejt slečno, já nechci peníze"cukla jsem sebou, nechce peníze…co chce…?
,,Chci pomocníka" uuuf! Koukla jsem na Vanessi výraz a dusila v sobě smích. Tváře se jí nafoukly a její rudá pusa se našpulila.,,Každé pondělí a středu do té doby, dokud si to neodpracuješ. Budeš mít sto padesát za den."
,,Kolik ta váza stála?"Prodavač se sehnul, chvilku se přehraboval ve střípkách.
,,1500 korun "Vanesse spadla čelist. To si tu chvilku pobude. Možná bych jí mohla pomoct, stejně nebudu mít do konce tohohle školního roku žádné kroužky.
,,Mohla bych jí pomoct?" otočila jsem se od Vanessi k prodavači. Zrudnul v obličeji, rozčílilo ho to snad?
K mému údivu se začal hlasitě chechtat.
,,Co je tu k smíchu?" zamračila jsem se zmateně.
,,Jsem šťastný, klidně! Haha!"propukl v další hlasitý smích.,,Pojď sem!" volala na paní za pultem.,,Tyhle dvě holky nám tu chtějí pomoct! Skvělý ne?" obtloustlá žena se zrzavými vlasy nás objala.
,,Holky drahý! Ani nevíte jak jsem ráda!"Připadala jsem si jako v pohádkové zemi. Já a Vanessa jsme byli pidi skřítci a majitel-asi se svojí ženou- obři. Zrzavá žena nás málem svým pevným sevřením umáčkla.
,,Ano, dobře ale my už musíme jít takže, jestli nás omluvíte, rády bychom zaplatily."strčila jsem mojí budoucí šéfce sešity a ostatní předměty do náruče.
,,Říkejte mi Marie"usmála se na nás, její baculaté tváře se zbarvily do červena, najednou nebyli tak unavené.
Marie mi všechno naskládala do tašek, za poslední měsíc jsem takhle šťastného viděla jen Felixe a to díky Lejle.
Musím jí hned jak vyjdeme z obchodu zavolat. Lejla Kolinsnová se mi celkem rychle zaryla do srdce. Nikdy jsem k sobě nepustila lidi tak blízko jako právě Lejlu, jakoby mě něčím očarovala. A to po včerejšku ještě víc. Jenom Emily jsem u sebe měla nejkratší dobu.
Chci tím říct že si většinou lidi přitisknu k těle až po delší době, po měsíci, musím toho člověka znát, dobře ho znát a věřit mu. Ale u Lejly je to jiné, hned první den co jsme se poznaly překročila můj osobní štít. Stala se pro mě něco jako druhá Emily, ale tím jsem si nebyla jistá, Lejla mi teď přišla lepší. Bylo to ode mě hnusný, že jsem Emily takhle odepisovala, ale co ona dělala mě?!
,,Děkujeme tak v pondělí!" Usmívala se Vanessa na Marii.
,,Budeme se těšit!"Zamávala nám paní.
,,Nad čím přemýšlíš Annie?" vyrušila mě z mého rozhodování mezi Lejlou a Emily Vanessa.
,,Co? Ne nic, musím někomu zavolat."Už jsem si vyndávala z kapsy mobil, když mě někdo ze zadu popadl za ramena. Leknutím jsem nadskočila.
,,Ahoj AnnJuli!"
,,Lejlo!" skočila jsem na ni,,Právě jsem ti chtěla zavolat"zasmála jsem se.
,,Co tu děláš?" červené šaty jí vály ve větru, vypadala jako anděl! A to doslova.
,,Jsem tu s Vanessou"pustila jsem ji a otočila se k Vanesse, stála ode mě aspoň pět metrů, telefonovala a zaujatě telefonovala.,,byli jsme koupit něco do školy, včera jsem o tom přeci mluvila."Zakroutila jsem nad Vanessou hlavu, najednou mě začala strašně moc štvát!
,,Nevypadá to tak"
,,Byla bych tu radši s tebou"znovu jsem ji objala. V tu chvíli jsem bojovala sama se sebou. Nadávala jsem si, že jsem na Vanessu teď tak hnusná a zároveň jsem měla sto chutí jí něco…udělat!
,,Tak pojď se mnou"vzala mě za ruku.
,,Kam?"Ucítila jsem na svém druhém rameni další ruku. Lejla se zamračila.
,,Co je ti do toho Vanesso?!" rozkřičela jsme se na celé náměstí. Vanessa strnula, její obličej se stáhl do smutné grimasy.
,,Promiň!"kousla
jsem se do rtu a chytla ji za obě ruce.
jsem se do rtu a chytla ji za obě ruce.
,,Ty za to nemůžeš" koukla na Lejlu.
,,Jo, to máš pravdu, protože za to můžeš jedině ty!" zase jsem na ní zařvala. Chovala jsem se jak 5leté dítě!
Vanessa se kolem sebe rozhlížela, zastavila se pohledem někam mimo. Její zorničky se zmenšily. Lejla se za mnou zasmála. Koukla jsem se směrem, kterým se koukala Vanessa, uviděla jsem nějakou holku, co se na mě dívá, trošku jsem zpanikařila a ucukla.
,,Sandra"našpulila pusu Vanessa, chytla mě za loket a táhla mě za sebou, bylo to trošku vtipné, protože já jsem asi o pět centimetrů vyšší jak ona, měří tedy 162 centimetrů.
,,Nech mě bejt Vaness!"Vytrhla jsem se z jejího sevření. ,,Co to děláš?"
,,Vedu tě pryč"usmála se jako by nic. Její přístup mě vytáčel!!
,,Proč? Chci tu být s Lejlou!" ustoupila jsem od ní dva kroky zpět k Lejle, ta mě k sobě přitáhla.
,,Musím už jet domů"teď jsem poznala že lže.
,,Já jí k ní domů ráda odvezu!"Přidala se do rozhovoru Lejla.
,,Děkuji ti, Lejlo"pohladila jsem jí po hřbetě ruky.
,,Ty to nechápeš Annie! Pojeď se mnou!" Přemlouvala mě. Moje podvědomí mě lákalo zůstat, instinkt mi radil abych jela s Vanessou.,,OK! Tak si jeď s ní! Já se tě snažila vytáhnout ze smutku kvůli Emi! Chceš ztratit i mě?! Daří se ti to!"To mě ranilo, a hluboce…Chytla jsem se za hlavu, z které mi začala třísnit bolest. Další věci se ve mně trhaly, jak jsem se koukala, jak mi Vanessa mizí z dohledu. Všechno se sesouvalo, až jsem se k zemi sesunula já.
,,Annie!"lekla se Lejla, ale v jejím leknutí bylo něco falešného.
Tma.
Vzdálené výkřiky o pomoc a hádky mezi lidmi se mi ozývaly čím dál víc hlasitěji.
,,Ale ona mě nikdy neztratila, to já ztratila ji, mým chováním"ten hlas mi byl povědomý.
,,Vypadni!"Zařval nějaký jiný, tvrdší a hrubější hlas.
,,Co si to -"Lejla?
,,Říkám ti běž pryč!"Zaburácel hlas znovu.,,Bude v pohodě?"Ten hlas nebyl až tak drsný, v podstatě byl krásný, až moc krásný, byl něžný, a na sto procent patřil muži.
,,Jo, už nás slyší."Někdo mě pohladil po tváři, něčí teplá a hladká ruka.
,,Promiň, Annie" Teď mi došlo, že jsem o někoho opřená. Ta teplá ruka si mě přitiskla k sobě.
Už jsem chtěla otevřít oči, ale strašně se mi motala hlava. Chvilku jsem poslouchala ty hlasy.
Poznala jsem jenom Vanessu.
,,Jak jsem mohla vědět že jí to takhle skolí?"
,,Za to ty nemůžeš, Vaness. Za to může Sand-"
,,Pšš!"Ozvalo se jednohlasně.
,,No jo! Víš kdo to udělal, snad ne?"
,,Ano"
,,Kam jí odvezeme, Emily? Neměla by jet do nemocnice?"Emily? Je tu?
,,Ne, půjde k nám, vezměte ji někdo"teplá ruka mě opustila a ten, na kterém jsem byla opřená taky. Ucítila jsem studenou zem. Jsme snad ještě u obchodu? A jestli ano, proč neslyším hlas paní Marie, která by se šla určitě podívat co se tu děje?
Pak mě někdo ze země zvedl.
,,Vím že už nás slyšíš, chytni se mě kolem krku." Udělala jsem to, co po mě hlas žádal, moje oči se pořád ještě nechtěli vzpamatovat. Cítila jsem teplo něčího těla, mě byla docela velká zima, takže mě to zahřívalo.
Šly jsem pár metrů, když jsem uslyšela jak se otevírají dveře od aut.
,,Emily, Matte,Viky, vy jedete se mnou."
,,Dobře Ellie" byla jsem ráda, že jedu s Emily. A ještě radši, že bude řídit Ellie.
Po ruce a půl jsem slyšela Emily hlas jiný než rozzlobený nebo ignorantský.
,,Opatrně sní! Je to jen člověk!"Už jsem jí poznala, kdy mluví. A tohle byla Emily, moje stará Emily!
,,Vím!" Odsekl jí někdo. Nasoukali mě do auta.
,,Proč už nemluví? Proč není vzhůru?"Nevěděla jsem, kdo mluví ale z toho, jak Ellie říkala jsem mohla usoudit, že to bude Viktorie. Protože tenhle jediný hlas jsem neznala. Vlastně ještě toho Matta. Nastartoval se motor, zavřely se poslední dveře, dveře blízko mě. Vedle mě si někdo sednul.
,,Podrž ji prosím na chvilku, připoutám se a pak ji položíme." Ty ruce, co mě chytly, si mě k sobě přitáhly stejně jako ruce, které jsem cítila na ledové zemi. Věděla jsem však, že to nejsou ruce Emily, ale někoho jiného. Cítila jsem šeříkovou vůni, spojenou s provoněným létem…
,,Je vyčerpaná Viky"odpověděla asi Ellie na dříve položenou otázku Viktorie.
Byla to pravda, chtělo se mi strašně spát. Někdo mě pevně držel v náručí, připadla jsem si jako křehká věc. Ten člověk mě jistil, abych se při každém zvednutí auta nerozpadla. Zabořila jsem se více do jeho nebo jejích paží a užívala si to teplo, po chvilce jsem se octla v napůl spánkovém režimu. Spala jsem, ale cítila a slyšela vše, co se kolem mě děje.
,,Tak, dej mi ji"pochopila jsem, že se jedná o mě. Emily mě chtěla dostat pryč z tepla, ne!
Chytla jsem se trika toho dotyčného a nechtěla se pustit.
,,Myslím, že to jen tak nepůjde"dobře, když jsem zjistila že je to kluk a já zdaleka nevěděla kdo to je -mohla jsem jen doufat že se jedná o někoho koho znám jako třeba o Rolfa nebo Jakuba- jsem svoje sevření trošku povolila. Nechtěla jsem sebou hýbat, chtěla jsem být tam, kde jsem. Začalo mi být jedno kdo to je.
,,Pojď Annie"chytla mě za pas Emily.
,,Mmm" zamumlala jsem a zabalila se do klubíčka.
,,Fajn"cítila jsem jak se ten kluk směje, slyšela jsem to, i cítila, protože se jeho bránice, u které jsem měla položenou hlavu, rozechvěla.
Auto zastavilo. Zase jsem byla v něčí náruči a uslyšela jsem zvuk -který dobře znám- otevírajících se dveří od domu Emily.
,,Co se stalo?"Pohladil mě někdo po tváři. Maminka Emily.
,,Nic, jen vyčerpanost." Pronesla moudře vedle mé hlavy Vanessa.
,,Aha, tak běžte do obývacího pokoje."
Dvakrát jsem mrkla, protáhla se.
,,Už jsi se probudila?" Nade mnou byla skloněná Emily. Zelené oči se jí leskly.
,,Emily!"Vykřikla jsem a ovinula jsem jí paže kolem krku.
,,Promiň! Annie prosím tě odpusť mi to!" Pevně jsem jí držela a nechtěla pustit, ona mě taky ne.
,,Odpustím. Vždyť ty víš, že na sebe nemůžeme být dlouho naštvané." Zasmály jsme se obě současně. Všimla jsem si, že vedle Emily sedí Vanessa a u mojí hlavy Ellie.
,,Chceš něco k pití?"Vyprostila se po chvilce z mého obětí Em a stoupla si. Kývla jsem hlavou.
,,Co se stalo?" Polkla jsem, v krku jsem měla sucho.
,,No, omdlela jsi"pokrčila rameny Vanessa.
,,Já jen tak od sebe neomdlím, Vanesso! Nechtěly by jste mi konečně říct co se tu děje?"
Vanessa se podívala na Ellie, její pohled říkal:Já vám říkala, že to bude chtít vědět!
Koukla jsem na Emily která se koukala též na Ellie, koukala se na ni jakoby jí četla v mysli.
,,Ne"
,,Matte"
To je on? Ten co mě držel v autě? Začalo mi bušit srdce, musela jsem být červená jako rajče. Vanessa se koukala zpod černých řas na toho kluka.
To je on? Ten co mě držel v autě? Začalo mi bušit srdce, musela jsem být červená jako rajče. Vanessa se koukala zpod černých řas na toho kluka.
,,Ne Vanesso! To není dobrý nápad! Promiň, ale
mi ti to nemůžeme říct" svěsila jsem koutky.
mi ti to nemůžeme říct" svěsila jsem koutky.
,,Vy dva se ještě neznáte ne?"Změnila téma Emily.
,,Jen fyzicky"zasmál se. On se nezasmála normálně, v jeho hlasu bylo znát, že se malinko styděl a byl mým chováním v autě dost pobavený.
,,Tak, Annie to je Matt, Matte to je Annie Julie Daltnová"trošku jsem se začervenala.,,a sundej si tu kapucu!"Okřikla ho Emily.
Matt ke mně přistoupil, abych nemusel chodit, a podal mi ruku.
,,Těší mě"chovala jsem se jako idiot, jen jsem na něj zírala.
,,Jo, promiň, mě taky" usmála jsem se -moc mi to nešlo, svaly jsem měla poněkud ztuhlé- a ruku mu stiskla.
,,Tys mě neslyšel? Sundej to!"
,,Ano, mamy"Vanessa, Ellie a další v místnosti společně se mnou se zasmáli, Emily to však vtipné nepřišlo. Když mi položila skleničku s pitím na stůl nakopla ho. Matt si sundal mikinu, uviděla jsem mu konečně do celé tváře.
Měl trošku delší hnědé, tmavé a rozcuchané vlasy. Oči měl tmavě hnědé, skoro až černé, až sem se v nich málem topila, jak byli hluboké. Pusa byla trošku srdíčkově vykrojená, spíše byla hodně…neuměla jsem to popsat. Spodní ret byl o něco málo větší než horní. Horní ret byl více vysunutý, jakoby měl trošku předkus, ale žádný neměl. Měl krásné lícní kost. Byl prostě, byl nádhernej…
Jeho postava byla vypracovaná, ruce pevné, ale nebyl až moc svalnatý, asi jako každý v jeho věku, možná o trochu -o trochu víc- vypracovaný.
,,Matt, je o rok starší jak ty a já. Chodí k nám do školy"takže mu bude
osmnáct? Když mě bude přesně za měsíc sedmnáct? Asi jo.
osmnáct? Když mě bude přesně za měsíc sedmnáct? Asi jo.
,,Nemusíš o mě podávat info, ona se když tak zeptá…"Emily zapnula televizi, připadala jsem si jako za starých časů. Matt se na mě neustále koukal,bylo mi to trošku nepříjemné, dobře, hodně nepříjemné…
V televizi běželo snad 100 reklam, než začal seriál ,odložené případy´.
,,Annie, prý budeš chodit k nám do školy, je to tak?"otočila jsem se na Ellie. Kývla jsem hlavou.
,,Ano to
budu" Emily se na mě usmála. Asi věděla, že spolu budeme ve třídě. Její krásný úsměv jsem jí oplatila úsměvem plachým. Posadila jsem se a nohy spustila z pohovky na zem.
budu" Emily se na mě usmála. Asi věděla, že spolu budeme ve třídě. Její krásný úsměv jsem jí oplatila úsměvem plachým. Posadila jsem se a nohy spustila z pohovky na zem.
,,Kam jdeš?" chytla mě za loket Emily.
,,Do koupelny"pokusila jsem se vstát, nohy se mi rozklepaly a spadla jsem zpátky na gauč. Vanessa zakňourala. Polkla jsem a zkusila to znovu. Po druhé se mi podařila zvednout se a udělat krok. Čekala jsem, že mě nohy opět zklamou, ale nestalo se tak.
,,Jdu s tebou" nabídla se Ellie, já jí jen zastavila gestem ruky.
,,Zvládnu to sama"
Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, zavýskla jsem. Modré kruhy pod očima, bledá tvář, vystouplé kosti…vypadala jsem jako mumie!!
Pustila jsem studenou vodu a opláchla si obličej.
,,Emily? Pojď sem prosím tě"zavolala jsem ji křehotavým hláskem. Za dvě sekundy u mě stála. ,,Půjčíš mi ručník? Ráda bych se osprchovala."Emily kývala hlavou.
,,Hned ti ho přinesu."
,,Dík" otočila jsem se k modré vaně a pustila jsem horkou vodu. Posadila jsem se na okraj vany, rozhlížela jsem se kolem sebe. Koupelna se o dost změnila, ostatně jako všechno. Na vaně byli poskládány mušle, na jednu jsem se obzvlášť zaměřila. Vzala jsem ji do ruky, velká rozevírající mušle. Otevřela jsem ji. Uvnitř byl papírek…už jsem věděla co na něm bude…
Annie a Emily... napořád spolu!
Rozklepala se mi ruka, teď už to tak bude…napořád spolu.
Na modrých kachličkách se objevovaly krupičky vody od páry. Prstem jsem po nich přejela a napsala písmena A a E .
,,Tady máš ten ručník"otevřela dveře Emily, převzala jsem od
ní růžový, hebký ručník a zamkla za ní dveře. Hustá pára se zvedala ke stropu. Sundala jsem ze sebe špinavé šaty a naložila se do vany. Nechávala jsem se unášet příjemnou teplotou vody,
co mě pálila na mé ledové kůži. Připadala jsem si šťastná a zároveň zmatená. Šťastná díky Em a Ellie, zmatená kvůli Mattovi a…Lejle. Jakoby jí tam dávali za vinu to, že jsem zkolabovala…její vina to přeci nebyla.
ní růžový, hebký ručník a zamkla za ní dveře. Hustá pára se zvedala ke stropu. Sundala jsem ze sebe špinavé šaty a naložila se do vany. Nechávala jsem se unášet příjemnou teplotou vody,
co mě pálila na mé ledové kůži. Připadala jsem si šťastná a zároveň zmatená. Šťastná díky Em a Ellie, zmatená kvůli Mattovi a…Lejle. Jakoby jí tam dávali za vinu to, že jsem zkolabovala…její vina to přeci nebyla.
Matt mě nějak oslovoval, byla jsem si jistá, že to byl on, kdo mě nesl, poznala jsem to podle hlasu.
Smývala jsem ze sebe špínu…ponořila jsem se zcela pod hladinu a umyla si vlasy. Po krátké hodině ve vaně jsem se zabalila do ručníku, na zkrabatělé prsty jsem s ručníkem více přitlačila. Otevřela jsem dveře a před nimi ležela malá hromádka oblečení.
Emily, ta myslí na vše.
Zatáhla jsem kousek po kousku do koupelny a oblékla si černé tepláky s žlutými proužkami na bocích a šedé tílko. Podívala jsem se z okna, svítilo sluníčko, teploměr ukazoval 19 stupňů. Seběhla jsem s vrzáním schody. Viktorie, -holka, oblečená ve sportovní mikině, stylových džínech růžovém tričku se smajlíkem. Dlouhé blonďaté vlasy, rovné a lesklé jí lemovaly obličej až po hrudník. Vypadala trošku jako pejsek, připomínala mi starého kamaráda Alexe. Měla zeleno modré oči, hluboké a téměř nečitelné. Na první pohled opravdu sympatická. Jelikož jsem ji ale neznala, nemohla jsem říct, jaká je- byla opřená o římsu dveří, Emily a Elli něco řešily, Vanessa koukala zaujatě na detektivku a Matt obrátil pohled od dvou sester ke dveřím, kde jsem se objevila já. Zase jsem znervózněla a neodvážila jsem se na něj ještě kouknout. Posadila jsem se vedle Vanessi, ta se na mě otočila a usmála se od ucha k uchu.
,,Tak, Annie…co si celej ten rok dělala?" plácla rukama Emily.
,,Já…no"zakoktala jsem ,,Vyšla jsem základku a teď jsem byla první pololetí na gymnáziu. Od doby co mi tvoje máma řekla, že mě nechceš vidět, jsem sem přestala definitivně jezdit, až teď…
Brácha si našel novou holku, jmenuje se Lejla" všichni se na sebe podívali, zkrabatilo se mi čelo, ale pak jsem se uvolnila.
,,Je moc fajn"usmála jsem se a pokračovala:,,Pak taky se zasnoubila Viola."
,,Ségra?" zeptala se Emily a posadila se.
,,Jo, sestra. Babička umřela"píchlo mě neskutečně u srdce -nemohla jsem se pořádně nadechnout- až jsem na své srdce dala ruku, aby se uklidnilo. Vanessa mě objala paží, Matt a ostatní mě bedlivě poslouchali.
,,Ano, to víme"řekla opatrně a něžně Ellie. Vyměnila si pohled s Viktorii.
,,Potom se můj život začínal rozpadat, měla jsem chuť něco si-"nedokončila jsem větu, můj hlas mě zklamal a asi to bylo dobře.
,,Pak se objevila Lejla a já měla takový divný pocit, jakoby mě chtěla vytáhnout z propastí, ale shazovala mě ještě níž, nepochopím to protože je jako ty, Emily" kývla jsem hlavou k Emily které zmodrala v obličeji, ale poté se znovu uklidnila. Odhrnula si kudrnaté vlasy z čela a zkřížila ruce.
,,Annie, promiň, asi se ti budu do konce života omlouvat za svoje chování, ale nemám pro tebe vysvětlení"zadívala jsem se zpátky na televizi, právě zabil vrah nějakou ženskou.
,,Emily, odvezla by jsi mě domů? Pro věci - a rodiče nevědí, kde jsem"












