
Ať se líbí:D
Návštěva z Rakouska
Jako každou noc se mi zdál sen. Tentokrát se mi zdálo o vlcích. Opět jsem běžela tím lesem ve kterém vládla černota a za mnou jsem slyšela hlasy. Tentokrát tam byl slyšet hlavně jeden, který byl z těch všech nejkrásnější.
,,Neopustím tě!"Křičel z dálky.,,Musíš ale přidat!"Pobízel mě. Začínaly se mi plést nohy, jak jsem běžela čím dál tím více rychleji. Zakopla jsem.
,,Máme tě!"Zasyčel mě už známý hlas z nočních můr. Pokoušela jsem se vstát.
,,Kde jste?! Běžte jí pomoct!"Hulákal sladký, ale rozzlobený hlas. Nade mnou letěla bílá holubice. Věděla jsem, že mám utíkat směrem, kterým letí.
Ucítila jsem na své noze nepřekonatelnou bolest. Vykřikla jsem. Ten příjemný hlas něco zakřičel, co patřilo mě ale já jsem to nepochytila. Pak jsem viděla siluety lidí, co na mě běžely, někdo na mě chtěl skočit, ale chytl ho do zubů velký bílý vlk s hnědým pruhem na zádech. Vrčel a cenil zuby, ochraňoval mě. Za mnou se objevily další tři vlci. Jeden mi někoho připomínal…Měl stejné oči jako…Emily, akorát trochu tmavější. Uvědomila jsem si, co se děje a chytla vlka přede mnou za srst. Nechtěla jsem aby se mu něco stalo. Vlk co byl očima podobný mé staré kamarádce ke mně přišel, hlavou mi drcnul do ruky a zavrtěl smutně hlavou.
,,Ne!"To bylo poslední co jsem v mém snu řekla.
S propoceným tričkem jsem se znovu probudila, přesně v devět hodin ráno.
Když jsem zavřela oči, viděla jsem dohrávat můj sen, takže posledního vlka s černým pruhem na zádech.
,,Annie?" zaťukal na dveře pravděpodobně táta.
,,Ano?"zakoktala jsem polekaně.
,,Je všechno v pořádku?Slyšel jsem výkřik…"cože?Křičela jsem ze spaní?
,,Jo, tati, všechno je v pohodě!"slyšela jsem že si oddychl.
,,Dobře, mám pro tebe překvapení, můžeš přijít dolů?"á sakra…překvapení, věc kterou moc nemusím.
,,Jasně, hned přijdu."vyskočila jsem na nohy, přešla ke skříni a vytáhla černé tepláky a tmavě zelené tričko s dlouhým rukávem.Už jsem šla dolů po schodech než mi došlo, že sem ještě nebyla v koupelně.Vyběhla jsem tři schody zpátky a otevřela dveře do koupelny.,,Pane bože!"vykřikla jsem , když jsem viděla svůj obličej.Na to, že můj obličej je často bledý, je tahle bledost, podle mě až nezdravá!Byla jsem doopravdy bílá jako stěna!Pusa byla nejčervenější místo z celého obličeje.Vytáhla jsem ze šuplíku jelení lůj a namazala si širší spodní ret, který na tom byl hůř jak ten horní, byli popraskané od včerejší zimy.Moje horní část obličeje na tom nebyla o moc lépe.Malé kruhy z nočních můr se mi vpíjely pod oči.A vlasy…tmavé blond vlasy mi na hlavě utvořily vrabčí hnízdo.Přejela jsem je modrým kartáčem a svázala do ležérního, zakrouceného ohonu.
,,Tak si to rozbal."pobídl mě táta.Koukala jsem na poměrně velkou krabici, zabalenou do mé nejoblíbenější barvy, do barvy fialové.Kousla jsem se rozpačitě do rtu.,,Chceš snad nůžky?"zasmál se táta.,,Ne, myslím že to zvládnu i bez nich"usmála jsem se a začala se sápat po tom ,překvapení´.
,,Ó můj bože!Tati!To-to-to je krása!"tikala jsem očima z konečně rozbaleného dárku na tátu a zase zpět.Byl to stojan na malování.A to, že je malování jedna z mích věcí k přežití.Chvilku jsem tam tak seděla a koukala se na tu krásu.Přemýšlela jsem, co namalovat a pak mi to došlo…
,,Pomůžeš mi s tím nahoru?Prosím."zaprosila jsem.Kývnul hlavou a už vzal sám celý stojan.Postavil ho na prázdné místo v mém pokoji, krásně se tam hodil.
,,Děkuju ti a kde je máma s Felixem?"usmála jsem se na něj.
,,Máma s tvým bratrem jeli někoho vyzvednout.Kdybys něco potřebovala, jsem dole."a byla jsem sama.Z prostředního šuplíku- který mi pořád vypadával a já už si doopravdy myslela že ho nakopnu- jsem vyndala barvy a štětce.Došla jsem si pro vodu.Nejprve jsem si celý obraz předkreslila tužkou, musím uznat, že se mi to celkem i povedlo.Pak už jsem namočila štětec do vody, pak do černé barvy a pustila se do kreslení.
,,Ann, nemáš hlad?Co tam pořád děláš?"zakoulela jsem očima a pak se podívala na hodinky, pusa se mi pootevřela dokořán.Už tu kreslím nějaký čas! Za tu dobu přijel táta, brácha prý zůstal někde trčet.,,Ne tati.Dobrý!"ozvala jsem se.,,Když tak si něco udělám!"
,,Annie, odpočiň si!Kreslíš už dvě a půl hodiny…"měl pravdu, ten obraz byl skoro dokončený…Myslím tím, to hlavní na tom obrazu.
,,To je dobrý!"Co je na mě špatného?Co patří mezi mé zlozvyky, pokud se to tak dá říct? Patří sem to, že když se do něčeho dám, musím to udělat, když mi někdo něco tají, za každou cenu musím zjistit, co má za tajemství…byla bych tu dlouho než bych ten seznam přečetla. Po utichnutí tátova hlasu jsem se dala zase do malování.
,,Máš tu návštěvu, tak už pojď dolů!"volal mě zase o půl hodiny později táta.
,,Tak ať jde nahoru"tohle, už bylo i na mě moc…Takhle sem se chovala jen zřídka, chci říct, takhle nevychovaně…
,,Budeš muset jít nahoru."uslyšela jsem z předsíně Lea. Po krátké chvilce někdo zaklepal na dveře.,
,,Jo, dále"zamumlala jsem nesrozumitelně.
,,Ách jo, tady má někdo špatný den"zasmál se mě velmi známý hlas..Prudce jsem sebou trhla a otočila se.
,,Terko!"vykřikla jsem a skočila svojí kamarádce kolem krku.
,,Ahoj, Annie!"objala mě, cítila jsem, že mě přemohla radost, že jí vidím
,,Co tu děláš?"Dvakrát mrkla, asi
mě nevnímala koukala se totiž pořád před sebe.
mě nevnímala koukala se totiž pořád před sebe.
,,To, si kreslila ty?"kývla jsem.,,Podle čeho?"
,,Podle…mého snu."Při posledním slově sebou rázně cukla.A otočila se na mě.
,,Co se ti to zdá za sny?"Zasmála se a zakroutila hlavou.Posadily jsme se na postel. Začala jsem jí vyprávět můj sen…
,,No a , tohle je jeden z těch vlků…Byl krásný, každý z nich byl krásný, ale ten s tím hnědým pruhem, byl nejkrásnější a pak taky ten, který měl trochu víc smetanově béžovou srst.Ten měl přenádherné oči, na toho s pruhem, ale neměl"usmála jsem se na konec.
,,Teri, ty si se strašně moc změnila!Až teď, jsem si to uvědomila.Její dřívě zavlněné, hnědé vlasy byli rovné, neměli žádné záhyby..Oči se jí o něco rozšířily a nabrali více zelené barvy. Zlehka zhubla v obličeji tak, že jí byli vidět krásně ďolíčky. Břicho měla skoro jako vosa hubené, ale to měla ostatně vždycky…díky atletice.
Nabrala v mnoha místech ženské rysi..
,,Co je?"zrozpačitěla, když si všimla, jak si jí prohlížím.
,,Změnila jsi se"trošku zčervenala, ale na její o dost tmavší pleti než na té mojí to nebylo moc vidět.
,,Děkuji…Chci se tě zeptat, jak si na to pamatuješ?"v očích měla údiv, našpulila jsem pusu
.,,Proč bych si to neměla pamatovat?"zamračila jsem se.
,,No, protože"zvážněla,,Já si většinou sny nepamatuju…"vážná maska se ztratila a zasmála se.
Zbytek dne, jsme se povídali o všem. Rozebíraly jsme kluky, školu, náš nový domov, staré kamarády a nové problémy.
,,Jdu si jen zavolat, hned sem tu"Vykřikla po chvilce. Vyběhla ven, na déšť. Z okna jsem viděla, jak si vyndává z kapsy
mobil a vytáčí nějaké číslo.Už pootevřela pusu, když se podívala zpátky na mobil.Běžela zpátky do domu, rychle jsem uhnula pohledem.
mobil a vytáčí nějaké číslo.Už pootevřela pusu, když se podívala zpátky na mobil.Běžela zpátky do domu, rychle jsem uhnula pohledem.
,,Jdu to zkusit na půdu, bude tam signál"uculila se a vyběhla schody.
Bylo ticho, jen Leo chrápal v posteli u kuchyně a hodiny na zdi tikaly.Sedla jsem si zpátky ke stolu a do pusy strčila kousek oplatky, co ležela na podnosu.
,,Ták, Annie"uslyšela jsem za sebou Terku a leknutím povyskočila,,Jejda, promiň"zasmála se mé reakci.,,Nechceš jet k nám domů?Tady budeš sama.U nás doma je jen Adéla"její mladší sestra.
,,Ne"zamračila jsem se.,,Teda ne že bych nechtěla ale za týden jdu do školy a tak…se musím připravit.
,,Hmmm, tak dík"tohle jsem na Tereze nesnášela!,,Ne, promiň"no proto!,,Já totiž už musím, stavila jsem se tu jen na skok protože jsme tu byli s mamkou u kamarádů. Zavolám jednomu klukovi, ať se tu pro mě staví"usmála se a zase šla telefonovat.
,,No...Teri...jaký konkrétní kluk
pro tebe přijede??"zastavila jsem se těsně u dveří.
pro tebe přijede??"zastavila jsem se těsně u dveří.
,,Ale, žádnej. Takovej, jeden známý, víš?"zvedla jsem obočí.
,,Tak známý jo?Takže ty...máš kluka?"koukala jsem se podezíravě.
,,Prosím tě!Nebuď směšná!" kulila na mě ty svoje velikánský, zelený očička.
,,Promiň"usmála jsem se, Leo se překulil na druhou stranu postele.
,,No, tak mi toho kluka ale popiš!"nabádala jsem, zvedla pravé obočí a ruce založila na prsou.
,,Potom"zašeptala.
Naklonila jsem se nad tátovu hlavu, lehce jsem s ním zatřásla.
,,Mmmm"zněla nějak moje odpověď...V našem jazyce by to znamenalo asi něco jako:,,Co se sakra děje?" a nebo,,Spím!Pokud sis nevšimla!"
Zkusila jsem to znovu.
,,Hm!!Co se děje?!"mžoural očima a hledal můj obličej.Pohled na něj, byl celkem dost vtipný.
,,No"odkašlala jsem si.,,Tati, máma volala abys pro ní zítra přijel, práce jí dopadala dobře a skončila s malováním dřív. V osm pro ní máš jet, myslím…večer."pokroutil očima. Nebyla jsem si jistá, jestli takovýhle příděl informací zvládne, teda, ne že by nezvládnul ale v podstatě napolo spal.
,,Ach!! Nemůže jet svým autem?!"
,,Ne, došel ji benzin a nikde blízko není nikdo, kdo by jí pomohl" Zastěžoval si a na hlavu si připlácnul polštář.
Otočila jsem se k Terce, ale nebyla za mnou.
Šla jsem ji hledat.
,,Slyšíte mě?Halóó?!"Uslyšela jsem z mého pokoje.
Sedla jsem si na postel a koukala na ni.
,,Debilní telefon!"Zanaříkala a práskla s mobilem o postel.
,,Nerváku"posmívala jsem se jí.
,,Ty něco řikej!"Okřikla mě.
,,Kdo to vůbec byl?"
,,Ten kluk, mimochodem, jmenuje se Erik, mi volal, že už tu je, ale mluvila jeho máma takže…"povzdychla si.,,Za chvilku tu budou"
,,Tak brzo?!"Zkrabatilo se mi čelo.
,,Bohužel"pokrčila rukama a po minutě ticha jí zabzučel mobil.
,, Jdeme ven"zašeptala. Seběhly jsme po schodech do předsíně a já odemkla hlavní dveře.
,,Tak nashledanou Leo!"Rozloučila se Tereza s mým tátou..
Terka se ke mně otočila, objala mě a dala pusu na tvář. Ten čas, co jsem trávila s ní mě zbavil myšlenek na Emily. Mávala jsem jí a když se za ní za ní zabouchla branka, rychle jsem vklouzla zpátky dovnitř.











