Po delší době další díl:D
Asi přestanu psát, stejně to nikdo nečte xP
Takk ale snad se to zlepší...T_T
Hezké čtení! T_T :-*

,,Aiko?!"Vyšlo stejně z našich úst.
Vyděsila jsem se, co tady dělá má bývala přítelkyně.
,,Co tu děláš?"Byl překvapený.
,,Vy se znáte?"
,,Od mala"mrkla na mě Aiko a odstrčila mě stranou, aby mohla Sasukemu padnout kolem krku. Protočila jsem panenkami.
Hnědovlasá holka ze zvučné se po něm plazila jako had po kořisti.,,Tolik jsem se o tebe bála!!"
,,Ale nedělej se"zašeptal k ní a kouknul na mě, jak odcházím.
Byla jsem s Hinatou a Narutem na ramenu.
Naruto do sebe cpal už třetí misku, prý dlouho nejedl.(počítám tak hodinu a půl)
Viděla jsem na Hinatě, že je šťastná. Víc jak to.
Naruto se na ni každou sekundu díval a usmíval se na ní, oči mu přitom radostně zářili.
Byla jsem šťastná, že jsou oni šťastní. Takhle to vždycky mělo být.
Naruto měl být vždycky s Hinatou, Ino by měla chodit se Saiem a já bych měla být…
S kým?
,,Ahoj Sakuro"dal mi před oči ruce Gaara. Hned jsem ho podle hlasu poznala.
Je tedy on…. odpověď na mou otázku.
,,Ahoj!!"Objala jsem ho, dlouho jsme se neviděli.
Posadil se vedle nás a objednal si jídlo.
Seděla jsem tiše, pozorovala jeho znamení na čele.
,,Tak co, Saky? Jak se máš?"
,,Ummm, no…"zamyslela jsem se nad odpovědí.,,Ale.. jde to"mávla jsem rukou s rozpačitým úsměvem.,,Co ty?"
,,Nejde to"
,,Proč?"
,,Protože se mi po tobě stýská"zašeptal mi do ucha.
Vzdychla jsem.,,Gaaro tohle jsme si už několikrát řikali…"
Naruto s Hinatou nás nenápadně poslouchali.,,Jo, já vím"
Sledovala jsem jeho výraz.,,Sorry lidi, já tady na to teď nemám moc náladu, jdu domů. Mějte se"odešla jsem.
,,Je to kvůli mně?"Slyšela jsem Gaaru jak se ptá Naruta.
,,Myslim že ne"
Do uší jsem si zandala sluchátka od mobilu a pustila si uklidňující písničky, které mě nenutili přemýšlet.
Nechtělo se mi domů, chtěla jsem jít trénovat. Naučit se něco nového.
Že bych šla za Tsunade? I když… ta na mě neubude mít čas… A nevím na 100% jestli pořád není nabubřelá kvůli tomu v nemocnici, i když už jsem se jí vlastně omlouvala…
Kakashiho taky ne… bude chtít jít za Sasukem…
Takže si budu muset vystačit sama.
Při hlasité hudbě, jsem nic neslyšela, ani to, že na mě volá Aiko a tak mi ve sluchátkách hlasitě zapištělo.
Aiko je z vesnice ukryté ve zvuku a je to zdejší… no… zpívá. Krásně zpívá.
Rolničky, které měla zapleteny ve vlasech, jí vály ve větru a lehce vydávali příjemné tóny.
S nimi a svým jedinečným hlasem provádí svá genjutsu.
,,Myslím, že to vážně nebylo nutné"zasmála jsem se a vypnula přehrávač.
,,Jak jinak tě přinutit se otočit?"Usmívala se na mě též.
,,Nooo já nevím, chytit mě za rameno?"Pokrčila jsem rameny.,,Co potřebuješ?"
,,Kam máš namířeno? Chtěla bych si popovídat, vyzvídat nové
novinky a staré novinky"udělala ke mně dva kroky. Nedivím se, že se Sasukemu líbí. Mohl na ni v nemocnici oči nechat.
novinky a staré novinky"udělala ke mně dva kroky. Nedivím se, že se Sasukemu líbí. Mohl na ni v nemocnici oči nechat.
,,Jdu zrovna k rybníku trénovat, pojď se mnou"mrkla jsem na ni a ona přikývla hlavou.
,,Takže, co ty teď děláš?"Zeptala jsem se jí po chvilce.
Podívala se na oblohu. Byla bílá jako kus nepopsaného papíru.,,Chvilku jsem cestovala se Sasukem, potom jsem se musela vrátit zpět domů. Náš otec byl vážně nemocný a předal mi svoje poslední techniky, než umřel"
,,To je mi líto"
,,To je v pohodě, je mu líp"usmála se jakoby nic.,,No a teď jsem se dozvěděla o chudáčkovi Sasukem! Je na tom líp?"
,,Jo"zabručela jsem.,,Zítra jde domů"
Ulevilo se jí.,,Je dokonalej"básnila o něm dalších deset minut.,,Tobě se nelíbí?"
,,Ne"procedila jsem skrz zuby a sledovala jak se jí vlní ve větru její sexy róba.
Modré oči se jí zapíchli do mích, jako bych řekla něco zakázaného.,,Vždyť
jsi ho milovala ne? Když jsme tu s mámou žili tak jsi -"
jsi ho milovala ne? Když jsme tu s mámou žili tak jsi -"
,,To už je dost dlouho Aiko!"Skočila jsem ji do řeči a začali si v hlavě vymýšlet nové strategie tréninku.
,,Chceš naučit něco nového?"Zeptala se mě.
,,Co třeba?"Dala jsem ruce v bok a vyčkávala.
Aiko mi ukázala pár jutsu a všeho možného, z toho byli dva pro můj živel.
Trénovali jsme spolu, utkaly se proti sobě, abychom změřili své síly.
Obě jsme skončili na kolenou.,,Zlepšila si se, Sakuro"vydýchávala se.
,,To i ty"usmála jsem se a z koutku úst si otřela kapičku krve, která mi stékala z malé ranky na tváři.
,,Tak a"zvedala se unaveně na nohy.,,Proč nemáš ráda Sasukeho?"
Už zase se na něj ptá!? ,,Proč tě to tak zajímá? Měli jste spolu snad něco?"Ptala jsem se s kyselým výrazem.
,,Ne, no… teda.. ne neměli"
,,No teda co?"
,,Nic nic"zrudla. Takže měli, to je jasné. Navíc jsem se jí neptala a šla se domů převléknout a následně jít naposledy za Sasukem, než mu řeknu, že je z nemocnice propuštěn.
Při cestě se ke mně připojil Naruto s Gaarou.
Gaara se tvářil provinile. Oba dva kluky jsem objala kolem ramen a šla s nimi po hlavní ulici.
,,Zlobíš se na mě?"Ptal se hlubokým hlasem kazekáge.
,,Nee"zasmála jsem se.,,Jenom už to nechci řešit, víš"
Kýval hlavou, jeho pohled byl pořád smutný. Trápilo mě to.
Nechtěl jsem, aby se kvůli mně trápit.
Musel nejspíš myslet nato, když mě viděl proti Akatsuki…
Když jsme hlasitě vtrhli do Sasukeho pokoje, zrovna spal.,,Co to sakra-"trhnutím se probudil a hned se na nás otočil.
Já se smála uprostřed obětí Naruta a Gaary.
Nadzdvihl černé obočí s ignorantským pohledem.
,,Čau Sasuke!"Křičel Naruto a praštil ho kamarádsky po zádech když si sednul.
Zakuckal se, dal mu docela ránu a on tam měl před dnem ještě obvazy.
,,Jsi propuštěn, zejtra můžeš domů"řekla jsem jakoby nic a držela Gazdovu paži kolem mích rámen.
,,To už se o mě nebudeš starat?? Jaká škoda…"
,,Neboj se, až s tebou skončím, můžuj se o tebe v nemocnici zase starat a sem tam ti píchnout nějaký uspávací injekce, abys pořád nemlel hovadiny"usmála jsem se nad tou představou.
,,To bylo zlý"usoudil Naruto.
Sasuke se šeptem přidal,,Ona je zlá furt"
,,Možná tě ani nemusím propouštět a zůstaneš tu rovnou!"Procedila jsem skrz zuby.
Gaara se zasmál.,,Takovou tě neznám"
Pokrčila jsem rameny.,,To víš, pár dní u Akatsuki a pár dní s nim dělá divy"
,,Srovnáváš mě s Itachim?!"Ptal se chladně.
,,Ummm ne! To bych si vůči Itachimu nedovolila!"
Naruto prolomil následované ticho a stoupl si mezi nís, takže jsme se nemohli dál zabijácky měřit pohledem.,,Kde se to v tobě bere Sakuro? Co ti kdo udělal?"Ptal se jenom mě.
,,Nestojím o to, aby mi znovu ublížil, Naruto"chvilku jsme na sebe všichni zase tiše koukali.
Cítila jsem se trapně.
K mému nemilému překvapení do pokoje přišla Tsunade a jako ocásek jí šla Aiko.
,,Sasííííí!!"Volala už ode dveří.
,,Neee"zasténal na odezvu Sasuke tiše. Teď jsem byla ráda za to, že Aiko s Tsunade přišla. Vidět jeho výraz bylo opravdu vtipné…
,,Sasííííííí!"Skočila k němu do postele a pak začala Tsunade říkat jeho diagnózu.
Druhý den si nás Tsunade zavolala jako obnovený tým 7. Sai tu byl s námi.
,,Stále čekáme na napadnutí Akatsuki a naše obrana záhadně klesá. Dnes zmizeli tři AMBU. Nikdo o nich nic neví. Ve stejnou chvíli zmizeli i obvazy a další věci pro rychlou pomoc. Myslím si, že jistě nebudou daleko. Najděte je a přiveďte zpátky se zprávou ode mě"Tsunade mi do rukou strčila kus papíru.
,,Naruto ty zlstáváš na trénink s Jirayou"
,,Coo?"Odporoval.,,Bábinko ale"
,,Naruto…."Vzdychla naštvaně z jeho odmlouvání.
,,Se zvrhlým poustevníkem můžu trénovat přeci i jindy!"
,,Ne! To nemůžeš! Potřebujeme tvoje síly a chceš přeci být jednou hokagem, nebo ne? Tak přestaň odmlouvat a vypal!"Poručila mu a on se s mumláním a pár cenzurovaných slov odploužil na trénink.
,,Jdou po Narutovi, to jistě víte, proto tam nejde. Myslím že ANBU nejdou nikam jinam než právě za Akatsuki. Do večera se vraťte"
Kývli jsme hlavou a šli.
Sasuke pohled:
Stál jsem před bránou Konohy a míhavě se pokoušel vzpomenout, co se stalo před tím, než mě Konnan probodla.
Vybavovali se mi různé tváře, ale ani jednu jsem nedokázal nikam zařadit.
Za mnou už jsem slyšel pobavený hlas Sakury a… musel jsem se otočit a bych ten hlas lépe poznal. Byl to Gaara.
Držel si kolem pasu a ona jeho kolem ramen.
Něco ve mně vzbuzovalo zvláštní pocit, když jsem se na ně koukal.
,,Co je?"Zeptala se chladně po tom, co se uklidnila ze záchvatu smíchu Sakura a koukala se jinam, než jsem stál. Ta otázka ale byla mířená na mě.
,,Nic. Má Kakashi pořád zpoždění?"
,,Jakoby jsi ho neznal"zakroutila hlavou a otočila se zpátky k němu.
,,Tak já jdu, buďte opatrní"mluvili tiše. Jednu chvilku jsem měl dokonce pocit, že jí políbil na čelo, ale to nebyla možná pravda, neviděl jsem na ně nějak dobře. Byl jsem téměř celý otočený k lesu.
,,Jo, dej mi pozor na Naruta"zasmála se znovu melodickým smíchem.
Bylo ticho, ani jeden z nás neměl potřebu něco říkat.
Já vlastně měl. Cítil jsem se jako nic nevědoucí, protože jsem si nic nepamatoval z doby od zabití Orochimara po napadení.
,,Chodíte spolu?"
Sakura se na mě dívala nevěřícím pohledem. Přimhouřila oči, jakoby říkala, jak si vůbec můžu dovolit, se na to ptát. Po sekundách se její tvář uklidnila.,,Už ne, ale chodili jsme spolu tři roky…"
Nehnul jsem ani brvou.,,Proč už nechodíte?"
Zčervenala.,,No… protože… no"kuckala.,,To tě nemusí zajímat Uchiho!"Vyplázla na mě jazyk. Usmál jsem se.,,Ale zajímá. Řekneš mi to nebo ne?!"Díval jsem se jí zpříma do očí a hledal odpovědi. Přišlo mi, že jí můj pohled znervózňuje, a tak jsem pokračoval do chvíle, než se její malé zorničky zaostřili na její oblečení.
Neodpověděla.
Za chvilku na to přišel ten černovlasej, hubenej.
Jméno jsem si nemohl zapamatovat a tak jsem ho oslovoval "hele?"
Do půl hodiny se došoural dokonce i Kakashi začtený opět v knize.
,,Nic se tu nezměnilo"zavrtěl jsem hlavou.
,,Nic jo?"Zeptala se Sakura.
,,Ne. Naruto je pořád stejný magor, jako byl vždycky"usmál jsem se - myslela jsem to v dobrém a ona se na mě zabijácky koukala.,,Kakashi je pořád knihofil a ty si pořád malá, ufňukaná holka"popichoval jsem ji.
,,Aspoň jsem z něčeho vyrostla"
,,A to z čeho?"
,,Z naivity"
Zasmál jsem se.,,Si naivní pořád stejně"
Zaskřípala zuby a přimhouřila oči.,,Ale už ne díky tobě"reagovala na mojí poznámku.
Otočil jsem se na ní. Smaragdové oči byli upřeny do těch mích.,,Ty jsi na rozdíl ode mě nevyrostl z ničeho. Pořád stejný krvežíznivec… špatný vyjádřený… pomstižíznivec"
,,Aspoň se nevykousnu s členem Akatsuki"opakoval jsem svoji větu z nemocnice.
Vypadalo to, že si na to nevzpomíná.,,Nevím o čem mluvíš"zavrtěla hlavou.
,,Nedělej ze sebe neviňátko, prosim tě!"Okřikl jsem ji.,,Moc dobře jsem viděl jak se muckáš s Itachim"
,,Cože?"
Zrudla hněvem. Zastavili jsme se, Kakashi se nám se Saiem vzdalovali v lese. Byli ticho a nevšímali si nás - aspoň myslím.
Vypadala jako by si nic nepamatovala.
,,Nic jsem s Itachim neměla!"
,,Co to tu kecáš sakra?!"Rozkřičel jsem se.
Díval jsem se do jejích očí. Byli jako sklo, leskly se čím dál tím víc. Několikrát zamrkala a polkla.
Nepamatovala si to.
Viděl jsem to na ní. Vůbec nevěděla, o co jde.
,,Musel ti vymazat paměť"
Šmejd… pomyslel jsem si.













uzasny dieli.. prosim pokrackoo =D